Jedním z prvních stupňů v regulaci udržitelných financí a udržitelného podnikání je takzvaná taxonomie EU.
Taxonomie EU představuje relativně nový právní nástroj, který si klade za cíl vymezit pojem environmentální udržitelnosti ve vztahu ke všem ekonomickým činnostem. Předpis se staví po bok dalších právních aktů EU, jež se snaží o podporu udržitelného financování a dosažení klimatické neutrality do roku 2050.
Principy taxonomie
Taxonomie představuje první ucelený univerzální klasifikační systém, který poskytne přesná kritéria pro hodnocení udržitelnosti jednotlivých ekonomických činností z pohledu hlavních environmentálních cílů. Aplikace tohoto systému v soukromém i veřejném sektoru má ambici napomoci zvýšení objemu udržitelných investic. Zejména díky komplexnosti úpravy může evropský systém do budoucna posloužit i jako vzor globálních standardů pro udržitelné ekonomické činnosti. V rámci širší politiky udržitelných financí taxonomie poskytne přesná kritéria, za kterých se hospodářská činnost/investice dá považovat za environmentálně udržitelnou. Rozdělení činností podle jejich udržitelnosti nabídne společnostem a investorům nezbytnou pomocnou ruku při posuzování, zda jejich produkce udržitelná je, či není, případně z jaké míry požadavky udržitelnosti v daném odvětví splňuje. Ostatně přesná klasifikace a nastavení kritérií udržitelnosti jsou pro splnění cílů Zelené dohody pro Evropu a ekologicky obezřetného financování nezbytné. Povinnost řídit se pravidly nařízení o taxonomii není generální, ale bude dopadat pouze na určitý okruh subjektů a určitý okruh případů, konkrétně na:
- opatření přijatá členskými státy nebo EU ve vztahu k finančním produktům nebo podnikovým dluhopisům, které jsou označovány jako environmentálně udržitelné;
- účastníky finančního trhu poskytující finanční produkty; a
- společnosti, na které se vztahuje povinnost nefinančního reportingu.
Politika udržitelných financí
Nařízení o taxonomii je pouze jedním z celé sady souvisejících nástrojů, které dohromady tvoří rámec politiky udržitelných financí Evropské unie. Vedle snahy o rozdělení udržitelných a neudržitelných činností prostřednictvím taxonomie se EU zaměřuje také na otázku transparentnosti a zohlednění udržitelnosti v rámci řízení rizik ve finančním sektoru. Novým aktem v této oblasti je nařízení EU o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb (SFDR), které nabylo účinnosti 10. března 2021 a na účastníky finančního trhu klade vyšší požadavky transparentnosti zejména v oblasti managementu rizik týkajících se udržitelnosti a dopadů jejich investic na udržitelnost. Součástí balíčku opatření zveřejněného letos 21. dubna je i návrh směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (takzvaná nová směrnice), která by měla nahradit stávající směrnici o nefinančním reportingu (NFRD). Cílem nové směrnice je zavedení povinnosti podávání zpráv o udržitelnosti podniků. Nová směrnice zároveň podstatně rozšiřuje povinnost podávání zpráv o udržitelnosti na všechny velké společnosti a všechny kotované společnosti. Povinné společnosti tak budou podávat zprávy o otázkách týkajících se udržitelnosti jejich obchodní činnosti, jako je dopad změny klimatu, jeho vliv na jejich podnikání a dopad jejich činností na životní prostředí. Návrh Nové směrnice také směřuje ke zjednodušení samotného procesu podávání zpráv o udržitelnosti. Ve směrnici NFRD je dále určen i okruh subjektů, které jsou v souladu s čl. 8 nařízení o taxonomii povinny ve svém přehledu nefinančních informací zahrnout i informace o tom, do jaké míry jejich činnosti zahrnují činnosti, které jsou považovány za udržitelné ve smyslu nařízení o taxonomii.
Praktické využití nových nástrojů
Cílem nařízení o taxonomii je nastavení jasných pravidel, dle kterých bude možné posoudit, zda je daná hospodářská činnost environmentálně udržitelná. Ve své současné podobě nicméně nařízení o taxonomii definuje pouze kategorii
„environmentálně udržitelná činnost“, zbytkovou kategorií jsou pak ostatní činnosti, které nejsou za „environmentálně udržitelnou činnost“ označeny. Vedle povinnosti využití taxonomie zejména v oblasti veřejného či soukromého udržitelného financování slibuje stanovení jasných pravidel udržitelných činností a produktů v taxonomii EU také účinnou prevenci takzvaného greenwashingu, což je pojem označující fenomén klamavé ekologické reklamy. Nařízení o taxonomii by mělo svoje uplatnění nalézt jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru, přičemž v soukromém sektoru je jeho využití úzce spojeno s nástroji upravujícími transparentnost v oblasti udržitelných financí. Ve veřejném sektoru je pak mimo národní standardy udržitelných finančních produktů a služeb možné taxonomii využít zejména v oblasti udržitelných veřejných zakázek, stanovení podmínek či účelovosti při poskytování dotací, udržitelného rozpočtování, reportingu environmentálních výdajů či procesu EIA.
Kritéria udržitelné hospodářské činnosti
Nařízení o taxonomii pro účely určení „environmentálně udržitelné hospodářské činnosti“ stanoví čtyři podmínky, které musí daná činnost splňovat, aby byla považována za environmentálně udržitelnou10:
- významně přispívá alespoň jednomu z uvedených environmentálních cílů (princip „substantial contribution“),
- významně nepoškozuje žádný z ostatních uvedených environmentálních cílů (princip „do no significant harm“),
- splňuje minimální požadavky v sociální oblasti,
- splňuje technická screeningová kritéria stanovená Komisí v souladu s čl. 10 nařízení o taxonomii.
Pro naplnění principu zásadního přínosu a principu významného nepoškození byl v čl. 9 nařízení o taxonomii představen seznam šesti environmentálních cílů, na které se EU v rámci Zelené dohody pro Evropu zaměřuje:
- zmírňování změny klimatu (mitigace),
- přizpůsobování se změně klimatu (adaptace),
- udržitelné využívání a ochrana mořských a vodních zdrojů,
- přechod na oběhové hospodářství,
- prevence a omezování znečištění,
- ochrana a obnova biologické rozmanitosti.
Kombinací principů zásadního přínosu a principu významného nepoškození má dojít k eliminaci označování investic, které způsobují škody na životním prostředí v rozsahu převažujícím nad jejich přínosem k environmentálnímu cíli. Ve vztahu k jednotlivým environmentálním cílům by pak prováděcími akty Evropské komise, jejichž přijetí předpokládá čl. 10 nařízení o taxonomii, měla být stanovena jednotná technická screeningová kritéria pro veškeré hospodářské činnosti, konzistentně s kódy klasifikace ekonomických činností NACE.12 V současné době je již schválen akt Evropské komise v přenesené pravomoci, kterým byla stanovena technická screeningová kritéria pro environmentální cíle č. 1 a 2, týkající se změny klimatu, k jehož formálnímu přijetí došlo 4. června 2021 s plánovanou účinností od 1. ledna 2022. Další technická screeningová kritéria pro zbývající environmentální cíle jsou pak stále ve fázi veřejných konzultací, přičemž jejich účinnost je plánována na 1. ledna 2023. Veřejné konzultace skončily k 24. září 2021.
■ ■ ■
Nařízení o taxonomii a kritéria v něm definovaná jsou výsledkem dlouhodobé spolupráce mezi odborníky, akademickými institucemi a legislativci. Společně s dalšími nástroji politiky udržitelných financí stanoví komplexní rámec, který má za cíl společnostem a investorům ulehčit určení, do jaké míry jejich činnosti a investice naplňují požadavky environmentální udržitelnosti. Jedná se o jeden z prvních stupňů v předpokládané další regulaci udržitelných financí a udržitelného podnikání, která by měla přispět k naplněním cílů Zelené dohody pro Evropu. V následujících měsících můžeme v této oblasti bezpochyby očekávat další vývoj, když budou finalizovány veřejné konzultace a postupně budou představovány další legislativní akty, které jsou součástí politiky udržitelných financí.
Autorkami článku jsou Mgr. Barbora Kábrtová a Mgr. Martina Soukupová