Do českého právního řádu se dostává nástroj, který umožní udržet zaměstnanost při propadu ekonomiky v důsledku neočekávaných událostí. Jaké jsou jeho hlavní parametry?
Po letech debat se Česká republika dočkala uzákonění takzvaného kurzarbeitu.
Tento institut je využíván v případech dočasného propadu ekonomiky za účelem předejití propouštění zaměstnanců a následnému prohlubování nepříznivé finanční situace podnikatelů. Zaměstnavatelé mají při vyhlášení kurzarbeitu možnost nechat zaměstnance doma „na překážkách“ z důvodu poklesu poptávky či odbytu, přičemž náhrada mzdy, která jim v takové situaci náleží, je částečně nebo zcela kompenzována státem. Tato kompenzace má být poskytována ve formě příspěvku v době částečné práce. Cílem příspěvku na náhradu mezd je pomoci zaměstnavatelům udržet určitou úroveň zaměstnanosti, tedy udržet pracovní místa, za situace vážného ohrožení ekonomiky, které je způsobeno živelnou událostí či jinými neočekávanými mimořádnými okolnostmi. Mezi tyto případy patří například přírodní pohromy, kybernetické útoky či právě epidemie. Kurzarbeit by tak měl zaměstnance uchránit před propuštěním, zaměstnavatelům snížit mzdové náklady a státu pomoci předcházet zvyšování výdajů souvisejících s růstem nezaměstnanosti a udržet tím úroveň domácí spotřeby podporující hospodářský růst.
Podle parlamentem přijaté novely zákona o zaměstnanosti je kurzarbeit oprávněna vyhlásit vláda na základě svého nařízení, přičemž tento krok musí předem konzultovat s tripartitou.
V daném nařízení vláda určí:
- den, od kterého je možné žádat o příspěvek na náhradu mezd;
- celkovou dobu trvání kurzarbeitu;
- rozsah pracovní doby, po kterou není zaměstnavatel schopen přidělovat zaměstnancům práci;
- okruh zaměstnavatelů, kteří mohou příspěvek na náhradu mezd čerpat.
Kurzarbeit může být vyhlášen nejdéle na dobu šesti měsíců a následně prodlužován, a to vždy maximálně o další tři měsíce. Celková doba poskytování státního příspěvku v rámci kurzarbeitu nesmí překročit délku 12 měsíců. Důvodem této úpravy je, aby vláda byla nucena využívat tento institut pouze v nezbytně nutných případech a po nezbytně nutnou dobu.
Čerpání příspěvku je podmíněno tím, že zaměstnavatelé musí i nadále zaměstnancům přidělovat práci alespoň částečně, nejméně v rozsahu 20 procent jejich týdenní pracovní doby. To znamená, že zaměstnanci mohou být v případě klasického rozvržení pracovní doby doma na překážkách maximálně čtyři dny v týdnu. Vláda může svým nařízením stanovit i přísnější kritérium, tedy povinnost přidělovat zaměstnancům práci ve větším rozsahu, nejvíce však v rozsahu 80 procent jejich týdenní pracovní doby. Tato podmínka má být posuzována souhrnně za všechny zaměstnance daného zaměstnavatele. V praxi totiž může dojít k situacím, kdy zaměstnavatel nebude schopen části zaměstnanců přidělovat práci vůbec a části naopak ve větším než minimálním rozsahu. I v tomto případě bude mít nárok na čerpání příspěvku ten zaměstnavatel, který z důvodu mimořádné situace musel pozastavit svou výrobu, nicméně například jeho marketingové oddělení pracuje bez větších omezení dál, což během lockdownových období nebylo ojedinělé.
Poskytování příspěvku může být omezeno na určitý okruh zaměstnavatelů. Kurzarbeit lze rovněž vyhlásit pouze na část území České republiky nebo jen v rámci konkrétního ekonomického odvětví. Současně může být příspěvek určen výlučně těm zaměstnavatelům, kteří odpovídají ukazatelům stanoveným vládním nařízením.
Podmínky pro vyplacení příspěvku
Příspěvek na náhradu mezd je koncipován jako platba poskytovaná státem zaměstnavateli na konkrétního zaměstnance. Vyplácen má být zaměstnavateli za každý kalendářní měsíc, ve kterém nemohl svým zaměstnancům přidělovat práci ve sjednaném rozsahu z důvodu některé z překážek v práci, jež vznikla na straně zaměstnavatele v přímé souvislosti s mimořádnými událostmi, pro které byl kurzarbeit vyhlášen. Podmínkou pro čerpání státního příspěvku je, že zaměstnavatel musí vyplatit zaměstnancům na překážkách alespoň 80 procent jejich průměrného výdělku jako náhradu mzdy za dobu, kdy nepracovali.
Výše samotného příspěvku pak činí 80 procent částky náhrady mzdy, kterou zaměstnavatel vyplatil všem svým zaměstnancům na překážkách, včetně odvodů na sociálním a zdravotním pojištění. Maximální částka příspěvku na jednoho zaměstnance je stanovena ve výši 1,5násobku průměrné mzdy vyhlášené ministerstvem práce a sociálních věcí.
Aby se předešlo zneužívání, zavádí novela některá omezení či zákazy jeho vyplácení. Příspěvek tak nemůže být čerpán zaměstnavatelem na zaměstnance, kteří jsou u něj zaměstnáni po dobu kratší než tři měsíce či na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Rovněž nelze získat příspěvek na zaměstnance, u nichž je uplatněno konto pracovní doby. Současně je zakázáno poskytnout příspěvek zaměstnavateli, kterému byla v posledních třech letech uložena pokuta za umožnění výkonu nelegálního zaměstnávání.
Čerpání příspěvku zavazuje zaměstnavatele i do budoucna, a to zejména s cílem zachování pracovních míst, na které byl poskytnut. V rámci žádosti o příspěvek na náhradu mezd má zaměstnavatel přislíbit, že nerozváže s daným zaměstnancem pracovní poměr výpovědí z organizačních důvodů5 nebo že nevyplatí společníkům či akcionářům mimořádné podíly na zisku, nerozdělí mezi ně vlastní zdroje anebo nesplatí předčasně zápůjčky či úvěry poskytnuté mu společníky či akcionáři. Tento závazek trvá v případě zákazu výpovědi po dobu odpovídající polovině období, po které byl příspěvek čerpán, a v případě zákazu vyplacení odměn či jiných příjmů po dobu 12 měsíců od ukončení poskytování příspěvku.
Kurzarbeit a program Antivirus
Koncept státního příspěvek na náhradu mezd v rámci kurzarbeitu do jisté míry kopíruje vládní program Antivirus a do budoucna by ho měl nahradit. Kurzarbeit nicméně přináší některé odlišnosti, na jejichž základě nebude možné příspěvek vyplácet všem osobám, jež momentálně čerpají podporu v rámci Antiviru. Z tohoto důvodu bude i do budoucna nezbytné počítat s vyhlašováním jiných mimořádných programů. Novela tyto situace předvídá, když výslovně uvádí, že zaměstnavatel nesmí čerpat na stejný účel jiné prostředky poskytované ze státního rozpočtu, rozpočtů územních samosprávných celků, fondů a programů Evropské unie či jiných veřejných zdrojů.
Stejně jako v případě programu Antivirus bude žádost o příspěvek v rámci kurzarbeitu podávána u místně příslušné krajské pobočky Úřadu práce dle sídla zaměstnavatele. Přílohou žádosti musí být přehled nákladů na náhrady mezd, v němž se uvede zejména počet zaměstnanců, evidence jejich odpracované doby či výše jejich průměrného výdělku. Výhodou oproti programu Antivirus je, že o příspěvek lze žádat ještě před vyplacením příslušné náhrady mzdy zaměstnancům.
Při včasném podání žádosti je tak možné, aby byl příspěvek poskytnut ještě před odesláním mezd a jejich náhrad zaměstnancům, což pomůže zaměstnavatelům v jejich nepříznivé finanční situaci. Krajská pobočka Úřadu práce má povinnost vyplatit příspěvek na náhradu mezd do osmi kalendářních dnů ode dne doručení úplného a řádně vyplněného přehledu, a tudíž náležitá příprava podkladů a evidování údajů o zaměstnancích budou pro zaměstnavatele klíčové.
Na rozdíl od programu Antivirus kurzarbeit předpokládá poskytování příspěvku pouze po omezenou dobu, a to maximálně po dobu 12 měsíců. Současně příspěvek nelze poskytnout na zaměstnance, kterým nebyla v daném měsíci přidělena žádná práce, zejména pokud došlo k celkovému uzavření provozu. V případě, že by existoval pouze kurzarbeit a žádný jiný mimořádný program na částečnou refundaci nákladů na zaměstnance, mnoho zaměstnavatelů by za stávající situace již muselo přistoupit k propouštění. Z opačného pohledu je tento koncept z řad ekonomů též vítán, neboť časově omezené trvání podpory státu nebrání transformaci ekonomiky, respektive nebrání přechodu od neproduktivních pracovních míst k vytvoření míst ekonomicky efektivních. Pokud však kurzarbeit měl do budoucna
nahradit program Antivirus se vším všudy, je otázkou, zda byl koncept příspěvku nastaven správně a účelně.
Porovnání s německým kurzarbeitem
Velkým průkopníkem v používání kurzarbeitu jako řešení dočasné ekonomicky nepříznivé situaceje Německo, jehož model byl předlohou i pro české zákonodárce. Obdobu kurzarbeitu lze nalézt v německém právním řádu již od počátku 20. století. Oproti české podobě však německý model umožňuje podporovat i pouze jednu konkrétní společnost, která se přechodně ocitne v problémech s odbytem svého zboží či se potýká s výrazným poklesem objednávek.
Rovněž německý model zajišťuje určitý příjem i těm zaměstnancům, kterým není přidělována žádná práce. V tomto případě má takový zaměstnanec nárok na příspěvek ve výši zhruba 60 procent jeho průměrné čisté mzdy. Pokud má zaměstnanec děti, zvyšuje se tento příspěvek přibližně o sedm procent. Tyto příspěvky plynou z veřejných rozpočtů a jsou vypláceny pracovními úřady, které jsou obdobou českého Úřadu práce a jeho krajských poboček.
Zaměstnavateli však německý model kurzarbeitu nebrání ukončit pracovní poměr se zaměstnancem v průběhu pobírání příspěvků. Německý zaměstnavatel má tedy možnost flexibilně reagovat na změny trhu či poptávky po jeho zboží a upravovat tak stav zaměstnanců s ohledem na předpokládaný budoucí vývoj ekonomiky. Obecně je však německý model kurzarbeitu méně štědrý, neboť ve svém základu předpokládá příspěvek pouze ve výši 60 procent čisté mzdy dosahované zaměstnancem před zavedením kurzarbeitu.
Ačkoli je německý model zejména v českých kruzích obecně dáván za příklad hodný následování, i v Německu bylo nezbytné upravit podmínky jeho poskytování s ohledem na současnou pandemii. Byl tak například navýšen příspěvek na náhradu mezd z 60 procent až na 80 procent, prodloužila se doba jeho poskytování z původních 12 měsíců na 24 měsíců a snížil se počet zaměstnanců, kteří musí být dotčeni částečnou nezaměstnaností, aby mohl zaměstnavatel o příspěvek požádat, a to na 10 procent všech zaměstnanců zaměstnavatele.
Budoucnost českého kurzarbeitu
Po dlouhém vyjednávání a úpravách podmínek kurzarbeitu byl přijat kompromis v podobě příspěvek na náhradu mezd popsaného výše. Kurzarbeit zajišťuje vysokou míru jistoty pro zaměstnance a poskytuje zaměstnavatelům poměrně výraznou finanční podporu na náhradu mezd. Omezenou dobu trvání kurzarbeitu lze považovat za určitou brzdu proti svévoli vlády, nicméně praxe v Německu ukazuje, že je žádoucí podmínky kurzarbeitu průběžně přizpůsobovat vzniklým mimořádným událostem.
Novela obsahuje i několik opatření proti zneužívání příspěvku, což je jistě správný krok, nicméně může i negativně působit na flexibilitu trhu práce. Zda bude kurzarbeit skutečně funkčním prostředkem ke zvládnutí mimořádných situací, včetně současné pandemie, ukáže až čas a rovněž i počet jeho novelizací či úprav. Těm by bylo vhodné se v nejbližším časovém horizontu co nejvíce vyhnout a poskytnout alespoň trochu té jistoty i zaměstnavatelům.
Od české podoby kurzarbeitu však nelze očekávat všespásné řešení, jež by bylo možné použít na veškeré ekonomické situace a jiné mimořádné události. Každá taková neočekávaná situace je zcela atypická a vyžaduje vždy trochu jiná opatření. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že se podmínky kurzarbeitu budou měnit, upravovat či doplňovat o příspěvky z jiných zvláštních programů. Ostatně ani německý model nedokázal beze změny obstát v boji proti důsledkům pandemie. Proto by bylo poměrně pošetilé chtít od českého konceptu, aby byl vždy aplikovatelnou univerzální záchranou.
Autoři: JUDr. Martin Kartner a Mgr. Aneta Průšová